ZOUFALÁ
2. 6. 2012
Zoufalá panenka neúprosně čeká,
Na svého milého,
On pořád nepřichází a hodiny plynou,
Ona si myslela že on má jinou.
Tak zklamaná,tiše plakala,
Její duše neúprosně naříkala,
Nechtěla myslet na nic jiného,
Než na svého milého.
Cítila smutek,lásku i touhu,
Do okenic ťukal neodbytný déšť,
S hedvábným závojem a ránou v srdci,
Vyšla si ven.
Po její nevinné tváři stékaly kapky deště,
A co víc si mohla přát,
Než její lásku vzdálenou,
Kráčet s ní po cestě,
A hledat cíl na míli vzdálenou.
Jak se vám líbí?
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář